V neděli 13.12. jsme s Roníkem úspěšně dokončili výcvik základní poslušnosti. Jak jsme dopadli? Přivolání na jméno - 1. To Roník opravdu umí, hlavně z vycházek na lukách =) Ovladatelnost za chůze - 2. Tak to Roník vždycky blbnul na cvičáku, když na nás přišla řada, nevím proč mu to tam nikdy nešlo, doma, když to cvičíme, tak mu to jde úplně skvěle, ale málokdy to předvede, když má =D. Sedni, lehni, vstaň - 1. To bych řekla že ho i opravdu baví, nejvíc asi to "lehni", to si vždycky až skoro natluče, jak na tu zem skočí =) Překonávání překážek - 1. Až na kladinu je suprovej, naštěstí stačilo předvést jenom jednu disciplínu, takže kladina se nekonala =D Na ní se totiž strašně rychle rozběhne a spadne. Odložení - 1. To měl asi dobrou náladu, protože poslední dobou to opravdu nenávidí =D Ovladatelnost v reálné situaci - 1. Asi bez komentáře =D

Moc fotek není, ale těch málo je zde 

S Aaronkem jsme se zúčastnili našeho prvního loveckého výcviku a to úvodního setkání s náplní : metodika výcviku základní poslušnosti a aportu, konané manželi Melionovými, ChS The Best Baron.

Setkání začalo teoretickou částí v penzionu Zátiší. Dozvěděli jsme se velmi mnoho nových, užitečných věcí =)

Poté jsme se přesunuli na nedaleké pole, kde jsme začali zkoušet věci v praxi. Začínalo se hledáním srnčí nohy. Upřímně jsem se bála, jelikož vím, že Roník jakmile má něco v tlamě, jen tak to nevydá, a srnčí nohu v životě ještě neviděl, a "hledej" je pro něj velkou neznámou. Inu, vrhnuli jsme se na to. Velmi mě překvapil, že po povelu „hledej“ vyrazil správně a opravdu hledal. Sice jsem mu musela nakonec trošku pomoci, ale nohu našel. Roník se k noze rozběhl, nedůvěřivě si ji očichal, opatrně vzal do tlamy a pak začala komedie. Roník, nadšený z úlovku, běhal ztřeštěně po poli a absolutně nereagoval. Asi po deseti minutách se nám ho podařilo nalákat a odchytnout. Od této chvíle byl Roník na barvářské šňůře =D.

Následovala pošlušnost, což nám jde líp =) "Ke mně" máme ze cvičáku, takže to Roník předvedl i s předsednutím. S chůzí u nohy mi udělal radost, šel mi krásně u nohy i bez pamlsku, což jsme nikdy moc nezkoušeli. Po té bylo na řadě odložení. Opět něco, co jsme pořádně nikdy nedělali. Doma jsme to zkoušeli v sedě a jenom na malinkatý kousíček. Tady mi udělal Roník opravdu velikánskou radost. Nechal se položit a na povel „zůstaň“ opravdu zůstal a ležel. Vzdálila jsem se asi tak na 15m a stále ležel. Chvíli jsem stála na místě a pak jsem vyrazila směrem k němu. Roník si sednul, ale naštěstí zůstal. Měla jsem i přes to z něho děsnou radost =)

Takže přes zimu budeme trénovat, abychom to všechno, co jsme cvičili, mohli spojit na jaře v disciplíny.

Nácvik byl velice dobře připravený a s Roníkem jsme si ho velmi užili =)

7. listopadu jsme se s Aaronkem zúčastnili další výstavy a to mezinárodní v Praze. Patřili jsme do třídy dorostu. V této třídě bylo dohromady 5 psů.

Trošku jsem se bála, aby jsme s Aaronkem nezopakovali "výstup" na Konopišti, ale Aaronek byl prostě skvělý. Takhle se snažit, jsem ho snad asi neviděla. =) Byl v klidu, zuby ukázal skvěle (ani neměl tentence odporovat, což mě překvapilo, protože ukazovat zuby opravdu nemá rád). Jenom ke konci už ho to moc nebavilo, tak mě postoj stál víc pamlsků =) Odešli jsme s krásným výsledkem

Velmi nadějný 2

Mám ohromnou radost z tohoto výsledku a hlavně z Aaronka =)

Na výstavě byl i Aaronkův brácha I am your Royal Standard "Bruno" s umístěním ve třídě otevřené Výborný 2. Gratulujeme =)

Posudek:
6m pes, správné kostry, úměrná hlava, zatím měkkčí tlapky, dobrý pohyb

Aaron Royal Treasure

I am your Royal Standard

Fotky - zde

Výsledky - zde

Dne 26.9.09 jsme se s Aaronkem zúčastnili klubové výstavy Konopiště konané Retriever klubem.

Na Konopiště jsme dorazili něco před osmou ráno, dostali jsme katalogové číslo a desky s předtištěným posudkem a diplomem. Podle rozpisu jsme měli jít jako první na řadu a jméno Aaron nás řadilo na úplně první ve skupině v předvádění. Naše první výstava a hned jako úplně první?  Začala jsem se bát. S Aaronkem jsme si to šli vyzkoušet nanečisto, ke konci předváděl dobré výkony. Byli jsme připraveni  jít se předvést. Ale co se nestalo. Nějakým, mně neznámým, důvodem se před nás dostala štěňata a dorost fen zlatých retrievrů. Aaronek připravený a ono nic. Čekala nás přibližně tak hodina čekání, mezitím nám začal Aaronek usínat a být nervózní a znuděný. Co se dalo dělat.

Konečně jsme přišli na řadu. Vstupujeme do kruhu a já věděla, že bude zle. Aaronek si ve vchodu sednul a že nikam nejde. Zlákala jsem ho piškotem. Jsme zařazeni a jako první jdeme na hodnocení. Ač mi předtím nanečisto stál v klidu a nehýbal se, nyní jsem mu dovolila žužlat i mojí ruku s pamlskem, jenom aby stál. Nedalo se tomu v žádném případě říkat postoj výstavní. Následovala naše slabina – zuby. Aaronek se posadil a odmítal ukázat zuby, ale nakonec se to poddalo a jedna moje obávaná věc za námi. Poté jsme byli posláni na klus v kruhu, toto se nám povedlo vcelku dobře. Následovalo čekání, než se zhodnotí ostatní psy. Aaronka jsem nechala sedět a přesto jsem ho musela zaměstnávat piškoty, aby seděl v klidu. Následoval postoj všech psů najednou - opět problém. Klus všech psů byl opět lepší. Opět postoj a jako poslední byl „trojúhelník“, kde jsme běželi tam a zpět. Lepší zakončení jsem si nemohla přát =D. Jak byla tráva mokrá, tak při otočce mi podklouzla noha a s Aaronkem jsme se zamotali, mno nic.

Viděla jsem nás na posledním místě, po tomto předvedení. Ale nakonec

Velmi nadějný 3!!!

Takový výsledek mi udělal opravdu velkou radost a Aaronek je pro mě ten největší šampion =)

Na výstavě s námi byla i sestřička Abby s výkonem Nadějná 4 – gratulujeme =)   Ve skupině jich bylo více než nás a měli přísného rozhodčího, Velmi nadějná neudělil nikomu. :(

Posudek
Dobrý typ a na věk dobrá velikost, krásná hlava, krásné tmavé oči, krátké tělo, horní linie by mohla být přímější, dostatečně hluboký a široký na svůj věk, předohruď by mohlo být hlubší, širší a více paralelní , tlapky by mohly být kompaktnější, dobrá srst a ocas, dobrý pohyb

Aaron Royal Treasure

Abby Royal Treasure

Fotky zde

Výsledky zde

Aaronka jsme konečně vzali na nějaké to cvičení. Ve skupince s námi byla ještě tři štěňátka. Aaronek byl moc šikovný a skoro všechny povely se nám povedly na poprvé. Jenom "popros" nám dělalo problém, Aaronek mi pořád skákal po ruce, kde byl schovaný piškot. Mezi nejlépe provedené povely bych zařadila "slalom mezi nohama", na to, že jsme s Aaronkem nic podobného nedělali, tak jsme excelovali (teda Aaronkovi to nedělalo problém, protože ten se hnal za piškotem, za to mě, než jsem pochopila jak nakročit a jak dát ruku =D) Trošku složitější byl "revír", hlavně okolo stromu. Tam jsem si nestačila přehodit mňamku do druhé ruky dostatečně rychle a Aaronek uhnul někam jinam. Ale je to můj šikula, další nové i "staro-nové" povely zvládal skvěle :)

Fotografie zde

V sobotu 27.6.2009 jsme okolo devíti hodin ráno vyjeli z domova směr Kuřim. Přibližně 270 km k vytouženému cíli. Cesta to byla dlouhá, ale stála za to.

  Při příchodu se na nás hned vrhla černá kulička - Aaronek (jak poznal, že k nám patří?). Chvíli jsme povídali s chovateli (manželi Vonešovými), abychom věděli co a jak.

 

  Poté jsme vyjeli zpět. Aaronek byl hodný, za celou cestu se nám nepřihodila ani jedna "nehoda" :) byl v klidu a občas i spal.

Doma nás přivítala naše boloňačka Vika. První její reakce byla, jestli to fakt myslíme vážně, ale nakonec se na štěndo přišla podívat. To, jak se jí Aaron snažil vyprovokovat ke hře bylo strašně rozkošné :)Dali jsme první jídlo, první loužička na nové zahradě a šup do hajan. Noc proběhla v klidu. Aaronek se vždy nějak ozval, když něco potřeboval. Sice každou hodinu, ale pořád lepší než uklízet nehodu.

 

Tak Aaronek již váží 5kg, je to pěknej hafan. Já se už nemohu dočkat, až si pro něj pojedeme. Doma mě mají plný zuby, jelikož o ničem jiném nemluvím a prý si mám užívat klidu. Mno, jim sice nevěřím, ale něco na tom bude. Co tak studuji veškeré ty věci na internetu, respektive čtu zkušenosti se štěněčími mazlíčky a všechno co dovedou =D Pro Aaronka si pojedeme 27.6.2009